Ottův slovník naučný/Octopoda

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Octopoda
Autor: Josef Florián Babor
Zdroj: Ottův slovník naučný: Osmnáctý díl. Praha: J. Otto, 1902. S. 609–611. Dostupné online. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Chobotnice

Octopoda [okt-], hlavonožci osmiramení; jedna z obou skupin cephalopod dvojžabrých (Dibranchiata; v. Hlavonožci), vyznačená tělem vakovitým (u Opisthoteuthis depressa stlačeným) se 4 páry ramen (bez pátého páru chapadel, který mají Decapoda, 10ramení), bez vyvinuté vnitřní nebo vnější skořápky (domek Argonauty není homologický s pravou ulitou hlavonožců), s párovitými vejcovody. Plášť stejného ustrojení jako u Decapod, s bohatě vyvinutými chromatofory (tyto vznikají, aspoň u Eledone, vchlípkou z ektodermu, kdežto u Decapod buď z jednotlivých buněk ektodermálních, nebo i z mesodermu), jež působí známou překrásnou měnu barev dle nálady zvířete (velmi nápadně na př. u obecné chobotnice); dutina skořápeční (embryonální žláza skořápečná) zakládá se vždy u zárodků (Appellöff), mizí však u dospělých až na nepatrné stopy (na př. u čeledi Octopodidae = Eledonidae párová vchlípka na přídě vaku útrobního, se zbytky conchinové skořápky, u Cirrhoteuthis ještě nejlépe udržené). Samička Argonauty má vnější skořápku lehkou, tenkostěnou, spirálnědo předu (exogastricky) zatočenou, bez vnitřních přepážek (a tudíž i bez počáteční komůrky obdobné prvnímu závitku zárodečnému), jež není k tělu přirostlá, nýbrž slouží jen za dočasnou ochranu tělu a pak jako schránka položených vajíček; ulita tato nemá vrstvy perleťové, jest udržována při těle rozšířenými plochami prvého páru ramen (jež vypocují též pigmentovou vrstvu na povrchu tohoto domečku) a vzniká vyloučením z integumentu (pláště i kůže vaku útrobního). Celý tento útvar není tudíž homologický s měkkýší skořápkou, nýbrž analogický s povrchními přídatnými vápennými výtvory pokožky, jako na př. roury Tereda, Aspergilla a p.; to jest velmi důležito i nutno uvésti vůči mínění Steinmannovu, jenž považuje Argonautu za zbytek Ammonitů, pokládaje ulitu její za redukovanou pravou vnější skořápku hlavonožčí (jež ztratila prý druhotně sipho, septa i celou vrstvu perleťovou!), i homologisuje ornamenty její přímo s podobnými formacemi reliéfu Ammonitův. Ač tento výklad není udržitelný, neschází přece důvodu pro dibranchiátní povahu Ammonitův, ale definitivně rozhodnuta otázka ta dosud není. — Nervstvo O‑od jeví celkem původnější stav nežli u Decapod (rozděleni zauzliny nožní v ganglion pro ramena a jiné pro nálevku buď vůbec není nebo pouze slabě naznačeno, kdežto u Decapod důsledně provedeno, v souvislosti s tím také ganglion buccální není oddáleno od mozkového), což platí také o genitaliích, nikoli však o dutině tělesní. Gonády s prostornou dutinou vevnitř jsou, jako vůbec u hlavonožců, derivátem peritonaea; vývody nepárovité gonády hlavonožců jsou původně párovité, uchovaly však tuto primární dvojatost jen u Nautila (u obou pohlaví), u O‑od (mimo Cirrhoteuthis) a jen u malé části Decapod při vejcovodech, u samečků pak mezi Dibranchiaty pouze u Philonexis. Coelom (pravý či druhotná dutina tělní) jest u O‑od redukován na 3 páry kanálků (dříve známy pode jménem rourek vodních) po obou stranách pospolu ústících, z nichž vždy jeden otvírá se do vaku nefridiálního, druhý se rozšiřuje v láhvicovitý vak kolem perikardiální žlázy (čili t. zv. přívěsku žaberních srdcí) a třetí posléze směřuje ke gonádě přecházeje přímo do jejích stěn; odpadá tudíž touto redukcí docela perikard, jenž u ostatních měkkýšů nikdy neschází. — K účelům páření přeměňuje se jisté rameno (vždy totéž u téhož druhu, různé dle druhů) v známý hektokotylus; samečkové O‑od bývají někdy pramalincí. — Zažívadla O‑od charakterisována jsou mohutnými předními (požerákovými) žlazami slinnými, jež slouží trávení bílkovin (nikoliv uhlohydrátův) i obsahují zvláštní jed prudce účinkující, zejména na některé živočichy (na př. raky). Vak barvivový (přeměněná žláza řitní) leží u O‑od ve zvláštním svalnatém pouzdře uvnitř jater (schází u Cirrhoteuthis a několika druhů rodu Octopus). — Zárodky O‑od (celkem o vývoji dosud mnohem méně známo, než u Decapod) jeví poměry méně odvozené pro poměrně menší množství žloutku (sem náleží známé embryo Grenacherovo).

O. žijí v skaliskách mořských spočívajíce v klidu na podkladě, jehož se přidržují příssavkami, nebo kráčejí pomalu nadnášejíce vak útrobní a našlapujíce ohnutými konci ramen; dovedou též plovati: rychlý pohyb děje se vždy retrográdně při těle i s rameny vodorovně nataženém (zpětnými nárazy vody do pláště aspirované a nálevkou ven vystřikované). Cirrhoteuthis magna přizpůsobená životu pelagickému dovede ohromnou svoji plachtovitou blánu meziramenní složití v záhyby, tvořící formu lodního šroubu, a docílí pak prostou rotací kol své podélné (fysiologicky) osy velmi rychlého pohybu lineárního. Prapodivná Opisthoteuthis přizpůsobila se výlučně na plíživý pohyb na dně. O. jsou masožravá zvířata úžasné žravosti; živí se ponejvíce kraby, jež přepadají nenadálým překlopením shora, při čemž je pevně přidrží a v kratičké lhůtě slinami usmrtí (krabi takto otrávení jeví s počátku klonické křeče okončin, ve flexi ztuhlých, potom pak úplné ochrnutí; zevně nejsou nikterak poškozeni), ale též mlži, jež dovedou vyssáti neporušivše lastur (nejsou‑li rozměrů příliš velikých). Zbytky po svých hodech (krunýře korýšů, skořápky měkkýšů) hromadí u velikém počtu; staví si z nich ochranné valy, nebo nesouce je na těle používají jich za štít (tato vlastnost O‑od byla povědoma již Aristotelovi).
Psychicky jeví značný stupeň intelligence (Johanka Powerová viděla Octopa vsunouti opatrně do rozevřené Pinny kamének mezi obě chlopně lastur, aby kořist pohodlně mohl sežrati).

Přehled soustavy. I. čeleď Cirrhoteuthidae (s. Lioglossa Lütk.). S širokou blanou mezi rameny a tykadlovitými přívěsky vedle příssavek, s dvěma příčními ploutvemi; radula schází. Rod Cirrhoteuthis Eschr. (s podrodem Stauroteuthis Verr.) o 7 druzích; o příbuzné skupině Opisthoteuthinae v. Opistnoteuthis.
II. čeleď Octopodidae (= Eledonidae) s jednou řadou příssavek na každém rameně (Eledone), s dvěma (Octopus) až třemi (Tritaxeopus). Rody Eledone Leach (jméno Aristotelovo, jež zavedl r. 1553 Belon a jemuž dal pak r. 1817 Leach přednost před synonymy XVIII. stol.) o 8 druzích, z nichž některé páchnou po pižmu (ambra vorvaně pochází prý z požitých Eledon). Převzácná Bolitaena microcotyla Steenstr. z moří čínských ukázala se býti sarkolytickou Eledonou (Babor). Octopus Lam. (též jméno Aristotelovské) o 80 druzích (s monotypickým podrodem Tritaxeopus Owen). Hoylea de Rochebrune (jeden druh), Eledonenta de Rochebr. (2 druhy), Eledonella Verr. (2 druhy) a Japetella Hoyle (1 druh) blízké Eledoně. Dále rody o málo druzích Octopu blízké Pinnoctopus d’O., Amphioctopus Fisch., Scaeurgus Trosch. (s podrodem Pteroctopus Fisch.) a Cistopus Gray, jenž má mezi každým párem ramen otvůrek ústící do slepého kanálku.
III. čeleď Amphitretidae, pelagickému způsobu života zcela přizpůsobená, vykazuje jediný rod a druh Amphitretus pelagicus Hoyle.
IV. čeleď Alloposidae s tělem gelatinosně měkkým, nikoli však sarkolytickým (nýbrž hojným uložením elastických vláken a rosolovité hmoty mezibuněčné změklým, Joubin) s jediným rodem a druhem Alloposus (s. Haliphon Steenstr.) mollis Verrill.
V. čeleď Tremoctopodidae s příssavkami stopkatými a dvěma páry otvorů na hřbetní straně hlavy. Rod Tremoctopus Delle Chiaje (s. Philonexis d’Orb.) o 9 druzích.
VI. čeleď Argonautidae s velmi složitým hektokotylisovaným ramenem drobounkých samečků. Rod Ocythoë Raf. (s. Parasira Steenstr.) o 2 speciích v moři Středozemním, má póry »vodní« na basi nálevky, obě pohlaví nahá. Argonauta L. s vnější skořápkou u samic, asi 10 specií v teplejších mořích. Jediný rod O‑od, který má též fossilního zástupce (Argonauta Sismondai Bellardi v pliocénu piemontském, velmi blízká recentní čínské hians Solander). Bbr.