lezli a dobrou obsluhu. Než dovolte mi drahý strejčku! jak ale, když do mnohých a mnohých obcí zřídka kdy nějaký cizí host zavítá, a přece jsou tam jako n. p. v Horce hospody tři? Tu jest jedna pro pohánky, jenž se tam v klení, v pití, v kouření cigár a v pračkách cvičí. Druhá náleží pacholkům a dívkám. Zde se provozují rozličné krásné řemesla u větším už rozměru. Sem přichází na besedu též mnohý „tchoř“ a mnohé vejce. První tedy hospoda rozmilý strejčku! je pro učně, druhá pak pro tovaryše a třetí? I sousedy trápí často hrozná žízeň, doma pak trápí jich dlouhá chvíle a v kartečky také by si rádi zahráli. Žně dobře dopadly, obilí platí, peněz jako šupek, netřeba tedy hospodařiť!?! Jde se do hospody, mnohá holbička se skřiví, na bubny se bubnuje a žaludy po nose třískají třebas až přes půl noc. Slovo k slovu, hlava se rozehřeje, rvačka hotová! To je ta spasitelná rozmluva, milý strejčenku! o hospodářství, o rolnictví, štěpařství, o denních událostech! Tedy třetí hospoda je pro mistry, kde se už mistrovské provádí kusy. A potom nevím , je-li to u vás, u nás to bývá — držívá se v této mistrovské hospodě obyčejně hromada. Mnohý soused má dlouhou chvíli, ho to nezajímá, co tam za stolem úřad mluví, dá si stranou nalít a pije, aby prý si dodal kuráže. Švanda hotová! Při tom vlezl mezi sousedy jakýsi nepovolaný všetečka, maje za to, že veřejná hospoda každém u je přístupná, a ten opovažuje se do světa roztrubovati, co se ve škole bylo stalo. Není-li to opovážlivosť? Avšak na čí straně větší? Tedy snad k tomu konci obce hospody kupují anebo jich rády staví? U vás mi povídali, že to výborná špekulace, má-li obec svou hospodu. Tu prý sousedé chodí na pivo do svého hnizda, a jak o byl letos hodně suchý rok, mnoho se tam vyčepí. Hospodský musí vysoký platit nájem a ten shrne se do pokladnice obecní. Hle! řekl mi onen známý, jak obec bohatne! — Ovšem,
